Nejčastější vnitřní překážky bránící osobní změně

Když se pustíme do jakékoli osobní změny, tak často narážíme na různé překážky. Zajímavé je, že většinou největšími překážkami nejsou vnější okolnosti, ale bariéry, které si sami vytváříme uvnitř své mysli. Tyto bariéry mohou být nenápadné, a ne vždy si je plně uvědomujeme, ale jejich vliv je hluboký. Mohou zpomalovat naši cestu, demotivovat nás a v některých případech nás dokonce zastavit úplně.  Abychom je mohli překonat, tak je klíčové je nejprve identifikovat, pochopit jejich podstatu a umět s nimi pracovat. 

Pojďme se podívat na čtyři nejčastější typy vnitřních překážek, které se objevují při naší snaze o osobní změnu. 
 
Strach z neúspěchu: Co když selžu?
 
Strach z neúspěchu je jednou z nejčastějších a nejvíc paralyzujících překážek, kterou lidé zažívají při snaze o změnu a brání jim udělat ten potřebný krok vpřed. Tento typ strachu pramení z obav, že nebudou dostatečně dobří, že budou zklamaní, nebo že se stanou terčem kritiky.  
Pokud třeba mají skvělý nápad a už se i chystají udělat první krok k jeho realizaci, tak o sobě začnou pochybovat a představovat si všechny možné scénáře, kdy by mohli selhat. 

Často je tento strach zakořeněn v naší minulosti – možná jsme zažili neúspěch, který v nás zanechal hlubokou stopu, nebo jsme vyrůstali v prostředí, kde byl kladen přehnaný důraz na úspěch. 

Strach z neúspěchu se projevuje různými způsoby: 

• – Prokrastinace u důležitých úkolů či odkládání začátku  
  – Hledání výmluv a důvodů „proč to nejde“ a jejich racionalizace 
  – Vyhýbání se novým příležitostem 
  – Nadměrné analyzování dané situace 
  – Přehnaná příprava bez skutečné akce 

Klíčem k překonání strachu z neúspěchu je změnit pohled na selhání. Místo toho, abychom se zaměřili, že jsme něco nedokázali nebo dokonce selhali, je potřeba danou situaci vnímat a vidět jako příležitost k učení. 

Jedním z NLP předpokladů je: “Neexistuje selhání, ale pouze zpětná vazba.“  A uvedenou zpětnou vazbou je uvědomění, že pokud se vám nedaří danou oblast zvládnout cestou, kterou jste zvolili, tak je potřeba se z toho poučit a najít jiné cesty k dosažení daného cíle. Mějte na mysli, že každý malý neúspěch vás posouvá blíže k vašim cílům, pokud se z něj dokážete poučit. 
 

Perfekcionismus: Nepřítel pokroku 

Perfekcionismus je zrádný – na první pohled se může zdát jako pozitivní vlastnost. Vždyť kdo by nechtěl dělat věci co nejlépe? Perfekcionisté mají vysoké standardy a usilují o dokonalost, což může být motivující. Problém však nastává, když se tyto vysoké standardy stanou přehnanými a začnou nás brzdit. 

Lidé s tendencí k perfekcionismu často odkládají své projekty, protože mají pocit, že „ještě nejsou dost dobré“. Nebo se bojí začít, protože vědí, že výsledek nebude dokonalý. 

Perfekcionismus je jako nekonečný závod na běžeckém pásu, kde cílová čára stále mizí v dálce. Místo toho, abychom se radovali z pokroku, jsme neustále zaměřeni na to, co ještě není hotové nebo co by šlo udělat lépe. 

Typické projevy perfekcionismu: 

• – Neustálé upravování a vylepšování 
  – Neschopnost dokončit projekty 
  – Neustálá kontrola „nepodstatných” detailů  
  – Přehnaná sebekritika 
  – Stanovování nerealistických standardů 
  – Prokrastinace pod záminkou „vylepšování” 
  – Strach z kritiky a hodnocení 
•  

Perfekcionismus je jako dvojsečná zbraň. Na jedné straně nás motivuje k vynikajícím výkonům, na druhé straně může být paralyzující. Je to jako snažit se namalovat dokonalý obraz – vždy najdeme něco, co by šlo vylepšit. 

Jedním z účinných způsobů, jak se vypořádat s perfekcionismem, tedy je přijmout koncept „dostatečně dobrého“. Místo toho, abychom se snažili o dokonalost, je třeba zaměřit se na pokrok. Jak říká jedno heslo: „Hotové je lepší než dokonalé“. Důležité je také připomenout si, že dokonalost je subjektivní a často nedosažitelná. 
 

Syndrom podvodníka: Nejsem dost dobrý 

Syndrom podvodníka je stav, kdy máte pocit, že nejste dostatečně kompetentní  nebo kvalifikovaní a vaše úspěchy jsou jen výsledkem náhody nebo štěstí, nikoli vašeho talentu či úsilí. I přestože objektivní důkazy ukazují opak. Tento pocit často pronásleduje i ty nejúspěšnější lidi.  

Mnoho z nás se někdy ocitlo v situaci, kdy jsme pochybovali o své hodnotě a říkali si: „Co když mě odhalí? Co když zjistí, že nejsem tak schopný, jak si myslí?“ 

Syndrom podvodníka je jako stín, který nás sleduje i v těch nejjasnějších chvílích.  

Charakteristické znaky syndromu podvodníka: 

• – Přisuzování úspěchů vnějším faktorům 
  – Strach z odhalení „nekompetentnosti“ 
  – Podceňování vlastních schopností 
  – Přehnaná příprava na každý úkol 
  – Workoholismus jako forma kompenzace 

Například úspěšná manažerka může mít pocit, že její kariérní úspěchy nejsou zasloužené, a neustále se obává, že její kolegové nebo nadřízení zjistí, že „ve skutečnosti nic neumí“. Tento pocit ji může vést k tomu, že se vyhýbá novým výzvám nebo se nehlásí o povýšení, protože se bojí, že by to nezvládla. 

Ale je důležité si uvědomit, že tento pocit není odrazem reality, ale našich vlastních nejistot. Jedním z nejlepších způsobů, jak tento syndrom překonat, je pravidelně si připomínat své úspěchy a uznat vlastní hodnotu. Vedení „deníku úspěchů“ může být skvělým nástrojem, jak si uvědomit, co všechno jste už dokázali. 
 

Negativní vnitřní dialog: Náš nejtvrdší kritik 

Negativní vnitřní dialog, je hlas v naší hlavě, který nám neustále říká, že nejsme dost dobří, že to nezvládneme nebo že nemáme na to, abychom dosáhli svých cílů. Tento hlas může být neuvěřitelně destruktivní a podkopávat naši sebedůvěru. 

Mezi nejčastější formy negativního vnitřího dialogu patří: 

• – Katastrofické myšlení 
  – Černobílé vidění 
  – Přehnané zobecňování 
  – Mentální filtry 

Jak často si v duchu říkáte věci, které byste pravděpodobně nikdy neřekli svému kolegovi nebo příteli?  

„Jsi neschopný.“  
„Tohle nikdy nezvládneš.“ 
„Proč bys to vůbec zkoušel?“ 
 „Na to nejsi dost dobrý.“ 
„Ostatní to umí lépe.“ 
 „Co si o tobě budou myslet?“ 

Negativní vnitřní dialog je jako neviditelný sabotér, který nám podkopává sebevědomí a brání nám v dosažení našich cílů. 
Vnitřní dialog je jako když máme v hlavě rádio, které velmi často vysílá programy plné kritiky a pochybností a převažují zde negativní zprávy. Pokud tohle rádio necháme zapnuté, bude nás neustále demotivovat. Ale co kdybychom mohli změnit frekvenci?  

Prvním krokem je uvědomit si, co si vlastně sami k sobě říkáme. Když zachytíme negativní myšlenku, měli bychom ji ihned nahradit pozitivní nebo neutrální verzí. Například místo „To nikdy nezvládnu“ si říci „Je to výzva, ale jdu do to.“ 

Představte si například člověka, který se rozhodne začít běhat, aby zlepšil své zdraví. První den vyběhne, ale po pár minutách se zadýchá a musí zpomalit. V tu chvíli se v jeho hlavě ozve hlas: „Vidíš? Říkal jsem ti, že na to nemáš. Nikdy nebudeš v dobré kondici.“ Tento negativní dialog ho může odradit od dalšího pokusu. 

Chceme-li se vypořádat s negativním vnitřním dialogem, je důležité si uvědomit, že tento hlas není skutečný – je to jen odraz našich obav a nejistot. Základem je přeformulovat svoje negativní myšlenky. Místo „Nikdy to nezvládnu“ si říci: „Každý začátek je těžký, ale s každým dalším opakováním se zlepším.“ 
 
Jak tyto překážky překonat? 

Klíčem k překonání je jejich včasné rozpoznání a uvědomění, pojmenování a vědomá práce s nimi.  Zjednodušeně a přeneseně řečeno: Pokud něco nefunguje, jak by mělo, tak nejprve potřebujeme vědět, co je “rozbité” a teprve potom můžeme hledat způsoby, jak to opravit. Dalším krokem je aktivní práce na jejich překonání pomocí různých strategií a technik.