5 chyb novoročních předsevzetí (1/5): Z jakého důvodu selhávají

Do konce letošního roku zbývá již jen necelých 5 týdnů. Možná to někoho z vás překvapí, ale je to tak. A s příchodem nového roku si lidé často stanovují různá předsevzetí, která jim bohužel moc často nevydrží. Já jsem se proto rozhodla udělat sérii 5 článků, ve kterých se zaměřím na 5 nejčastějších chyb při stanovování novoročních předsevzetí. Každý týden zde odhalím 1 chybu.

Chyba 1: Příliš ambiciózní, nejasné a obecné cíle či předsevzetí

Nový rok je pro mnoho lidí symbolem nového začátku a je spojen s nadějí a energií. Je to období, kdy lidé bilancují uplynulý rok a s nadšením si stanovují předsevzetí na rok následují s vidinou, jak se jejich život změní k lepšímu.

Připadají vám povědomá tvrzení typu: „Letos konečně zhubnu.“, „Začnu běhat.“, „Začnu cvičit“, „Budu šťastnější.“, „Přestanu prokrastinovat.“ nebo „Naučím se plynule mluvit anglicky“?

A právě v těchto větách se skrývá první a možná i největší past, do které každoročně padají miliony lidí po celém světě. Tato předsevzetí a cíle mohou na papíře vypadat skvěle, ale ve skutečnosti jsou příliš vágní, nejasné, obecné či nereálné. Přesně toto je důvod, kvůli kterému mnoho předsevzetí selhává už během prvních pár týdnů. Pojďme se podívat a zamyslet nad tím, z jakého důvodu to tak je a jak se této chybě vyhnout.

Z jakého důvodu nefungují vágní nebo nekonkrétní předsevzetí?

Jednou z nejčastějších chyb při stanovování novoročních předsevzetí je jejich nejasnost. Představte si, že se vydáte na cestu autem bez mapy nebo navigace. Víte, že chcete dojet „někam na jih,“ ale nemáte žádný konkrétní plán, jak se tam dostat. Pravděpodobně byste se ztratili, přišli o motivaci, a nakonec byste to vzdali.

Stejné je to s vágními či nekonkrétními předsevzetími. Když si řeknete „chci být zdravější,“ co to vlastně znamená? Znamená to jíst více zeleniny? Chodit na procházky? Přestat kouřit? Bez jasného cíle nemáte žádný směr, a proto je snadné ztratit motivaci. Bez dostatečné konkrétnosti zůstává vaše představa pouhým snem, který se snadno rozplyne.

Psychologové to vysvětlují tím, že náš mozek lépe reaguje na jasné a konkrétní úkoly. Když definujeme cíl příliš obecně, náš mozek neví, kde začít, a proto odkládá akci. Místo „chci být zdravější“, proto pomůže říct si například: „Začnu každý den chodit na 30ti minutovou procházku“ nebo „Omezím sladkosti na jednu porci týdně.“

Z jakého důvodu velké cíle demotivují?

Na začátku roku máme často pocit, že můžeme dosáhnout čehokoli. Jsme plní energie a odhodlání. A tak si stanovíme obrovské cíle, které nás mají přiblížit k dokonalosti. „Zhubnu 20 kilo za dva měsíce.“, „Budu každý den vstávat v pět ráno a běhat.“ nebo „Přečtu 50 knih za rok.“ Tyto cíle zní ambiciózně a inspirativně, ale ve skutečnosti mohou být demotivující.

Jakmile totiž začne realita běžných dní, entuziasmus se rychle mění ve zklamání. Stačí, když narazíme na první překážku nebo zjistíme, že pokrok je pomalejší, než jsme očekávali, tak začneme pochybovat o sobě a svých schopnostech. Velké cíle nás mohou paralyzovat – místo toho, abychom se cítili motivovaní, cítíme se zahlcení. A když máme pocit, že selháváme, je snadné to vzdát úplně.

Pro náš mozek jsou velké cíle jako vysoká hora bez viditelné cesty k vrcholu. Stojíme na úpatí, díváme se vzhůru a říkáme si: „Tohle nikdy nezvládnu.“

Když je cíl příliš velký, často nevíme, kde a jak začít. A i když začneme, první neúspěch nás může snadno rozhodit. Namísto toho, abychom hledali alternativní cesty, cíl často úplně vzdáme.

Přehnané ambice a nereálná očekávání vedou k frustraci

Nový rok mívá zvláštní kouzlo – dává nám pocit, že je možné všechno. V lednu v sobě cítíme příval energie a motivace, a proto si stanovujeme cíle, které by nám v jiných obdobích roku připadaly šílené. „Letos budu chodit do posilovny pětkrát týdně.“, „Do léta budu mít postavu jako fitness modelka.“, „Začnu podnikat a do konce roku budu mít milion na účtu.“ Tyto cíle zní skvěle, ale jsou často nereálné.

Přehnané ambice nás mohou v první fázi motivovat, ale dlouhodobě vedou k frustraci a vyhoření. Jakmile se ukáže, že dosažení takových cílů vyžaduje mnohem více času, energie nebo dovedností, než jsme si mysleli, začneme pochybovat o sobě samých. Z vysokých cílů se stávají břemena, která nás táhnou dolů.

Motivace na začátku roku je veliká, ale co dál?

První dny v lednu znamenají nový diář, čisté listy papíru a nové šance. Motivace je obrovská, ale většina lidí zapomíná, že motivace je proměnlivá. Jakmile se vrátí každodenní rutina, práce, povinnosti a únava, motivace začne chybět. A právě tehdy se ukazuje, že vágní nebo příliš velké cíle nemají šanci na úspěch.

Jak se této chybě vyhnout?

Buďte konkrétní. Stanovte si jasné cíle s konkrétními kroky.
Buďte realisté. Přemýšlejte o tom, co je v kontextu vašeho života opravdu dosažitelné.
Rozdělte si cíl na menší kroky. Místo jednoho velkého cíle si vytvořte několik menších, které vás povedou.
Nenechte se unést lednovou euforií. Motivace je krásná věc, ale pečlivě zvažte, co zvládnete dlouhodobě.

Pamatujte, že novoroční předsevzetí by vás měla inspirovat, ne frustrovat. A pokud se naučíte stanovovat si konkrétní a realistické cíle, budete mít mnohem větší šanci, že si na konci roku budete moci říct: „Dokázal jsem to.“